Stínová uhelná komiseNázory nevyjadřují stanovisko celé komise. Prochází stejně jako výstupy recenzním řízením, kdy je všichni členové mají možnost opoznámkovat. Zakládají se mj. na společném manifestu. Názory se můžou překlápět do stanovisek.
Uhelná komise nebyla schopná za rok své existence přijít s oficiálním scénářem odstoupení od uhlí. Poslední rok, který jsme z jejího nitra slyšeli, byl rok 2038 či později.
Uhlí se ale stane ekonomicky neviabilní už dávno předtím a další umělé udržování uhlí při životě by si vyžadovalo další a další dotování uhelného průmyslu.
Přinášíme další výzvu vládní uhelné komisi. Jitka Češková, aktivní občanka z Pardubicka úzce spolupracuje se spolkem Zastavme elektrárnu Chvaletice a zajímá se také o místní adaptační opatření. Ve Stínové uhelné komisi je členkou regionální skupiny.
Po Evě Richter připojil svou jasnou a stručnou výzvu vládní Uhelné komisi Alexandr Ač, klimatolog z Ústavu pro výzkum globální změny AVČR.
„Česká republika se zavázala k naplňování Pařížské dohody, podle které je cílem omezit oteplení o 2℃, ideálně o 1,5℃, ve srovnáním s obdobím před průmyslovou revolucí. Abychom dokázali tyto cíle naplnit, je potřeba dosáhnout uhlíkové neutrality nejpozději roku 2040.“
Členka sociálně vědní skupiny Stínové uhelné skupiny shrnuje dopady útlumu těžby uhlí na zaměstnanost a doporučení, jimiž by se měla vláda řídit při prevenci negativních sociálních dopadů na těžební regiony.
Hlavním a zásadním nedostatkem uvedeného scénáře je hrubé podcenění obnovitelných energetických potenciálů pro Českou republiku. Tváří v tvář hrozícím následkům globální klimatické katastrofy je negován vývoj obnovitelných zdrojů, které již dnes jsou levnější [1] a svými následky i technologicky méně nebezpečné ve srovnání s fosilními [2] a jadernými zdroji [3]. Plánovat za 17 let připojení nového jaderného zdroje v ČR k síti nebere v potaz majoritní rozvoj obnovitelné energetiky, jak z hlediska objemu výroby, tak i technologií vlastních zdrojů a akumulace, ani cenové posuny ve smyslu pokračování nastoupeného trendu snižování cen obnovitelné elektřiny a s ohledem na nutné zvyšování bezpečnosti na straně druhé, zvyšování ceny jaderných zdrojů [1][4].
Obsah:
◾“Jedna z nejsilnějších fotografií je z bourání Libkovic v říjnu 1993. Pan Krejčí na kole si prohlíží vesnici, kterou noc předtím zbouraly bagry.„
????“Dodneška se sem peníze nevrátily. Kdyby v ceně uhlí byla hodnota města Most, tak by bylo řádově dražší, a dneska bychom Most za ty peníze mohli znovu postavit.„
Jedním z hlavních a nejcitovanějších závěrů studie společnosti Deloitte (2020) je, že „V případě české ekonomiky by ve všech uvažovaných scénářích měly převážit kladné ekonomické dopady” (str. 1). Podle výzkumníků z Univerzity Karlovy, Centra pro otázky životního prostředí (COŽP), ale závěry provedeného ekonomického modelování dopadů klimatické změny ve studii Deloitte trpí omezeními použitého přístupu, nejsou adekvátně podložené, a neměly by být proto používány k zobecnění, o které se studie pokouší.
EDIT: Na základě kritiky vědců byla studie stažena, viz Aktuálně.
Globální oteplování způsobené sílícím skleníkovým jevem má již významné negativní důsledky. V budoucnu to bude mnohem horší. O kolik horší, to záleží jen na tom, jaké hodnoty oteplení dosáhne. A oteplení oproti dnešku závisí téměř výhradně na tom, kolik fosilních paliv ještě spotřebujeme.
V diskuzích o tom, jak se obejít bez uhelných elektráren, se často objevuje představa, že Česko má, ne-li musí, být v ohledu elektřiny soběstačné. Proč by ale mělo být? A je soběstačné nyní?
Soběstačné není. Je závislé na propojení elektrických sítí do sousedních zemí. Existují chvíle, kdy elektřinu dováží, ač převažuje její vývoz. Obojí se děje jen s malými ztrátami při přenosu a není žádný důvod, proč by se přenos již vybudovanými propojeními neměl nadále využívat.