V diskuzích o tom, jak se obejít bez uhelných elektráren, se často objevuje představa, že Česko má, ne-li musí, být v ohledu elektřiny soběstačné. Proč by ale mělo být? A je soběstačné nyní?
Soběstačné není. Je závislé na propojení elektrických sítí do sousedních zemí. Existují chvíle, kdy elektřinu dováží, ač převažuje její vývoz. Obojí se děje jen s malými ztrátami při přenosu a není žádný důvod, proč by se přenos již vybudovanými propojeními neměl nadále využívat.
Myšlenka věčné elektrické soběstačnosti samotné ČR je naivní. O energetické soběstačnosti je třeba uvažovat v rámci širšího regionu. Elektrické energie bude v budoucnosti potřeba více než dnes. Pokud možno již do roku 2040 by u nás měla elektřina nahradit veškerá fosilní paliva. Jen tak lze dosáhnout cílů Pařížské dohody zastavit oteplování výrazně pod hranicí dvou stupňů Celsia. Není nám známa žádná vědecká studie, která by ukázala, že by dekarbonizovaná ČR, tedy již nespalující fosilní paliva, mohla být „poháněna“ výhradně místně produkovanou elektřinou.
I kdyby ČR měla časem svou koncovou spotřebu energie pokrytou v ročním úhrnu produkcí z vlastního území, zdaleka to nebude znamenat optimální domácí pokrytí spotřeby den po dni, hodinu po hodině. Už proto, že největší část energie představuje teplo do budov v chladném období, kdy je solárně produkované elektřiny málo. A spoléhat na to, že elektřina vyrobená v létě poskytne potřebné zimní zásobování, je nezodpovědné – v současnosti není jisté, bude-li to technicky a ekonomicky možné.
Minimální velikost uvažovaného regionu, na který je možné a nutné tuto ideu aplikovat, je území EU spolu s jejími blízkými sousedy. Tento region již je elektricky propojený, avšak do budoucna bude potřeba přenosové kapacity ještě nadále výrazně navyšovat, a to především ty dalekonosné, jako jsou dvojice HVDC vodičů (HVDC: vysoké napětí, stejnosměrný proud).
U větrné elektřiny, v zimě rozhodující, je kromě toho jistě vhodné investovat nejen do domácích zdrojů. Těch je rozumné mít tolik, aby při dobrých podmínkách pokryly i zimní potřebu. Avšak je potřeba investovat též do turbín v místech větrnějších a současně do vysokonapěťových vedení z takových dálek – možná až z marockého pobřeží severní Afriky. To jsou technologie plně rozvinuté, které lze při dobré vůli budovat okamžitě a velice rychle.
V práci Jacobson et al., zahrnující realisticky možné soběstačné regiony celého světa, je „náš“ region omezený na Evropu bez Ruska. Zahrnuje tedy všechny nám blízké postsovětské země. Afrika je zde region samostatný, stejně jako Střední východ. Jako pevninský soběstačný region omezený na jediný stát v ní vystupuje jen Izrael z pochopitelných politických důvodů a nutné obezřetnosti. Česko v pozici Izraele není. Zdůrazněme, že tato práce nespoléhá na žádné technologie, které ještě nejsou v masovém měřítku rozvinuté a vyžadovaly by nějaký výzkum, vývoj, pak pilotní projekty atd.
- Abdulrahman Alassi et al., „HVDC Transmission: Technology Review, Market Trends and Future Outlook“, Renewable and Sustainable Energy Reviews 112 (1. září 2019): 530–54, https://doi.org/10.1016/j.rser.2019.04.062.
- Mark Z. Jacobson et al., „Impacts of Green New Deal Energy Plans on Grid Stability, Costs, Jobs, Health, and Climate in 143 Countries“, One Earth 1, č. 4 (20. prosinec 2019): 449–63, https://doi.org/10.1016/j.oneear.2019.12.003.