Stínová uhelná komiseStínová uhelná komise (dále jen SUK) je skupina nezávislých expertů, expertek a lidí z regionů, které zasahuje těžba a spalování uhlí. SUK tvoří de facto nevládní odbornou opozici vůči vládou zřízené Uhelné komisi.
Z výše uvedeného důvodu se SUK cítí být oprávněna a povinna uplatnit své připomínky v probíhajícím mezirezortním řízení. SUK žádá příslušná ministerstva a vládu ČR, aby její připomínky byly řádně vypořádány a aby byly zohledněny při dalším postupu.
Stínová uhelná komise [1] vyzývá vládu, aby rozhodla o dřívějším odklonu od hnědého uhlí v Českém republice, než je rok 2038 doporučený vládní Uhelnou komisí. Jednání a doporučení Uhelné komise neproběhlo transparentně a k navrženému roku nebyly dosud zveřejněny potřebné dokumenty, například zcela chybějí útlumové křivky a plán spravedlivé transformace. Dle jejího doporučení by se ČR stala v horizontu 10 let druhým největším producentem CO2 ze spalování uhlí v Evropské unii. Podklady, které pro Uhelnou komisi vypracovala společnost ČEPS [2] přitom ukazují, že útlum uhlí je v ČR možný i podle dřívějšího scénáře s koncem uhlí v roce 2033, a to i bez významnějšího dovozu elektřiny. Z dřívějších studií [3] také vyplývá, že ani stávající přenosová síť není překážkou a umožní přechod od uhlí k obnovitelným zdrojům.
Uhelná komise nebyla schopná za rok své existence přijít s oficiálním scénářem odstoupení od uhlí. Poslední rok, který jsme z jejího nitra slyšeli, byl rok 2038 či později.
Uhlí se ale stane ekonomicky neviabilní už dávno předtím a další umělé udržování uhlí při životě by si vyžadovalo další a další dotování uhelného průmyslu.
Obsah
Stínová uhelná komise, protějšek vládního poradního orgánu, přichází s vlastním stanoviskem týkajícím se konce využívání uhlí v České republice. V něm zdůrazňuje opomíjené aspekty toho, jak by měl vypadat útlum uhelného průmyslu. Vydává jej týden před tím, než oficiální vládní Uhelná komise pravděpodobně přijde se svým doporučením termínu konce uhlí.
Epidemiolog a genetik MUDr. Radim Šrám, DrSc. z Ústavu experimentální medicíny AV ČR se dlouhodobě věnuje vlivu znečištěného ovzduší na lidské zdraví, mj. v okresech Teplice a Most.
V rozhovoru mluví o jemných prachových částicích, měření znečištění, o důsledcích ovzduší na těhotenství, střední délku života, na psychiku nebo nemocnost dětí.
Lidem z uhelných regionů, co se narodili v sedmdesátých letech, začíná být teď padesát. Lze u nich očekávat zvýšený výskyt kardiovaskulárních onemocnění. Mělo by se pro ně něco udělat, aspoň formou podpůrných programů a dalšího výzkumu: jaké podmínky ovlivňují zdravotní stav populace, jaká je současná zátěž z jednotlivých zdrojů.
Znečištěného ovzduší má vliv na fragmentaci DNA ve spermiích, jedná se tedy o dlouhodobou zátěž.
Přinášíme další výzvu vládní uhelné komisi. Jitka Češková, aktivní občanka z Pardubicka úzce spolupracuje se spolkem Zastavme elektrárnu Chvaletice a zajímá se také o místní adaptační opatření. Ve Stínové uhelné komisi je členkou regionální skupiny.
Po Evě Richter připojil svou jasnou a stručnou výzvu vládní Uhelné komisi Alexandr Ač, klimatolog z Ústavu pro výzkum globální změny AVČR.
„Česká republika se zavázala k naplňování Pařížské dohody, podle které je cílem omezit oteplení o 2℃, ideálně o 1,5℃, ve srovnáním s obdobím před průmyslovou revolucí. Abychom dokázali tyto cíle naplnit, je potřeba dosáhnout uhlíkové neutrality nejpozději roku 2040.“
Členka sociálně vědní skupiny Stínové uhelné skupiny shrnuje dopady útlumu těžby uhlí na zaměstnanost a doporučení, jimiž by se měla vláda řídit při prevenci negativních sociálních dopadů na těžební regiony.
Hlavním a zásadním nedostatkem uvedeného scénáře je hrubé podcenění obnovitelných energetických potenciálů pro Českou republiku. Tváří v tvář hrozícím následkům globální klimatické katastrofy je negován vývoj obnovitelných zdrojů, které již dnes jsou levnější [1] a svými následky i technologicky méně nebezpečné ve srovnání s fosilními [2] a jadernými zdroji [3]. Plánovat za 17 let připojení nového jaderného zdroje v ČR k síti nebere v potaz majoritní rozvoj obnovitelné energetiky, jak z hlediska objemu výroby, tak i technologií vlastních zdrojů a akumulace, ani cenové posuny ve smyslu pokračování nastoupeného trendu snižování cen obnovitelné elektřiny a s ohledem na nutné zvyšování bezpečnosti na straně druhé, zvyšování ceny jaderných zdrojů [1][4].